Včera se mi čirou náhodou podařilo zachytit ledňáčka v letu. Při venčení s Maxem jsme se potulovali okolo rybníka a kromě zajímavě nasvícené lysky zapadajícím sluníčkem nebylo co fotit. Cvakám lysku a najednou slyším lednáčka. Zcela pudově jsem namířil objektiv po zvuku a spustil rychlopalbu. Neviděl jsem prakticky nic, jen jsem tušil kde by mohl ledňáček být, byla to naprosto pudová akce. Při střelbě se mi podařilo ještě zrychlit závěrku na 1/2000. Nevěřil jsem vlastním očím, ale nemožné se podařilo a z cca 16-ti cvaků vyšly dva na kterých je ledňáček v docela dobré kvalitě. Detaily nic moc, ale spokojenost. Ostatní fotky nic moc, zvláště pár prvních kdy Olík ještě přeostřoval z lysky na ledňáčka. Zase se jednou potvrdily kvality ostření a optiky Olíka.
Foceno Olympus OMD E-M1mk2 + 300 mm/F4, z ruky 1/2000, F7.1, ISO 1600
p.s. Ledňáčka slyším u rybníka celkem často, párkrát se mi ho povedlo zachytit v letu v mizerné kvalitě. Párkrát jsem měl to štěstí že seděl poměrně blízko, ale chodím ven s kazishootem – “kazišut” (od kazišuk) Maxem. Kdykoli je vhodný objekt k focení Max začne tahat nebo drncat do nohy, pako jedno. Za tu dobu co ho mám zkazil spoustu záběrů. Předchozí Áda byl vyloženě fotopes, Když viděl foťák v ruce zalehl a ani se nehul. Max je pravý opak, buď do mně drncá, tahá za vodítko a pokud je navolno vzdaluje se, pomalu ale jistě. Nejhorší je situace kdy je na vodítku a slyší nebo vidí nějakého psího kamaráda. To se mnou škubne a celé soustředění je totam. Těžký život fotografa s pubertálním rotvíkem 😉
